Daniel Pošta: Létající uhlák

(jiří macek) Uhlák přepracovaný na plechovou židli Daniela Pošty mě zaujal už před více než rokem, když se poprvé objevil jako klauzurní práce na pražské VŠUP. Daniel jej mezitím dotáhl k dokonalosti.

Klauzurní kolekce plechových a drátěných židlí, které tehdy studenti VŠUP představili pod vedením hostujícího Rudolfa Netíka, byla vůbec docela zajímavým a silným momentem. Přestože je židle opravdu velmi vyčerpávaným designérským tématem a kov rozhodně nepatří mezi novinky mezi materiály, objevilo se zde hned několik kousků, z nichž o několika jsme již psali. O uhláku jsem chtěli také, ale Daniel Pošta chtěl projekt nejprve dotáhnout do formy, kterou si předsevzal, takže ta správná chvíle přišla až nyní..

Jeho plechovou židli můžeme sice brát jen jako konceptuální žert holandské školy, ale mnohem zajímavější je, když si uvědomíte, že vlastně vrátil život předmětu, který již ztratil svůj význam. Plechový uhlák je určitě jedním ze základních archetypů domova minulého století a nebýt chat a chalup, asi bychom na něj dávno zapomněli, což by byla při jeho eleganci skutečná škoda. Danielovi se pak proměnou jeho funkce podařil ještě jeden parádní kousek, když se paradoxně svým krokem vpřed vrátil ještě hlouběji do historie, k uhlákům, které sice sloužili také jako zásobníky na uhlí, ale zároveň jste na nich mohli sedět. Kdybyste si tak jeho plechovou židli převedli do grafu a sledovali časovou osu jejího příběhu, určitě byste si pěkně zalétali.

Plechovou židli Daniela Pošty můžete vidět na výstavě Křehký: Mikrosvět radosti, která je otevřena ve Window Gallery a Galerii České spořitelny v Rytířské ulici v Praze.

< zpět