(jiří macek) Sérii článků z letošního Design Weeku Tokyo nemůžeme začít nikde jinde než na 100% Designu. Nejdůležitější asijský veletrh s designem se sice nehonosí účastí velkých světových značek ani hvězdných designérů, událost z něj však dělají především mladí Japonci.
Veletrh v montovaných halách na zelené louce mezi sportovními stadióny a svatyní je srdce tokijského design weeku a podle toho se také chová. Nedaleko od věhlasného módního korza Otomosanda tepe a pumpuje do města především čerstvou krev. V jednotlivých sekcích naleznete asijské producenty nábytku, doplňků, svítidel, módní značky jako G-star nebo Nike, ale i školy z celé Asie. Asi nejzajímavější sekce se nazývají 100% Design a 100% Prototype. Zde brousí producenti designu i lovci talentů především. Není se co divit. Na ploše 2x2 metry se toho někdy děje opravdu hodně. Přestože často velmi minimalistickou řečí.
Vezměte si třeba kolo od Scarabike. Na první pohled na něm není nic zvláštního. Obyčejné a šlapací. Ani na druhý na něm není nic zvláštního. Kromě maličkosti. Je naprosto dokonalé. Nic, co by na něm bylo navíc, co by překáželo, zavánělo manýrou, či nás mátlo přehnaným designem. Normální kolo. Kdyby jej nenavrhli Scarbike, klidně by pod ním mohl být podepsán duchovní vůdce japonské jednoduchosti Naoto Fukosawa a nikdo by se nedivil. Všimněte si také jeho instalace. Vše v dokonalé harmonii. Stejně je to zvláštní. Cestujeme si světem virtuálním i skutečným takřka bez hnutí a pak vidíte obyčejné kolo a kolena se roztřesou. Asi že mají s kolem stejný slovní základ.
Minimalistický přístup je i základním principem tvorby čtveřice mladých designérů onetenth. Jak sami říkají, jejich práce je zprávou o možném řešení nedostatku životního prostoru, který nám odebírají zbytečně velké množství předmětů a jejich rozměry. Vše se dá zmenšit na 1/10, tvrdí, a jejich minimalistický design přitom nezbavuje věci originální estetiky a poezie. Přehrávač cd je jen kolečkem s čárkou, svítidlo dokonce jen čárkou, ale když ty věci vidíte, chtěli byste je vlastnit. Alespoň tedy já ano.
Ale abychom se minimalismu nepřejedli. Schigenori Ichinuma ze studia &design nezapře inspiraci novou secesí. Věšák ve tvaru větve stromu, stolní lampička jako stočený had a šatní stěna jak stínohra z tradičního stínového divadla, ze zámku i z lesa zároveň. I on však své motivy rozvíjí s velkým citem pro jednoduchost, ve které jsou Japonci nepřekonatelní. Větvička Branch hook se nepatrně odpoutává od stěny, siluety šatní stěny jsou jemnou kresbou, ve které není nic navíc. Svou příslušnost ke klanu Fukosawa pak nezapřou zejména jeho baterka a kalkulátor. Ano, myslím tu destičku, co svítí, a tu, co počítá. Schigenori Ichinuma říká baterce Flat Light a je opravdu velmi plochá. Kalkulator se jmenuje Aging.
Ale aby ve vás nevznikl mylný pocit, že japonské znamená jednoduché, stačí se podívat na generačně a profesně starší designéry v sekci 100% Professional. Etablovaní japonští designéři se nenechávají ničím limitovat a přecházejí z pohádky do pohádky.
Osvětlené zrcadlo Light&Mirror for Dressing room od Takoako Yoshida klidně mohlo být comicsovým samurajem nebo hrdinou některého z filmů od animátorů Shynola. Jeho výrazně filmový pohled vás v tváří tvář večeru připraví na každé dobrodružství. Za zrcadlo nás pak zavádí i jednoduchá židle s variacemi fashion opěrátek od vibe design. Židle jsou představeny jako socha, převlékací opěrátka připomínají odložené části oděvu. Je to i praktické. Žádná další pohozená halenka nepůsobí jako nepořádek, spíš jako součást umělecké instalace. Dětské sezení Azalea baumukuchen - my first chair, my first table od Moichi Saito a Softcell zase originálním způsobem evokují rustikální tvarosloví i příběhy z Hobitína. A kdyby vám bylo pohádek stále málo, můžete si pořídit židle s kopýtky a každý den se dívat, jak se vám doma pasou srnky. Navrhli je books a jsou ze dřeva. Zázračně však působí zejména svítidla Elfin od i-design. Přestože mají tradiční tvar stolní lampy, žárovku ani zářivku v nich nenaleznete. Světlo rozvádí samotné stínítko z jednoduše tvarované plastové folie. Spíš než stínítko tak možná říkejme v tomto případě svítítko.
Ze všech těch japonských pohádek na mne však na 100% Designu Tokyo přece jen zapůsobily nejvíce ty první, minimalistické. Snad, že jejich jednoduchost dává tušit zajímavá pokračování.