(adam štěch) To, že se dámská módní obuv stává stále častěji předmětem konceptuání designérské tvorby, potvrzuje Gwendolyn Huskens, která se minulý měsíc na výroční výstavě Design academy v Eidhovenu představila kolekcí Medic Esthetic. Krása se v ní dotýká bolesti.
Není náhoda, že autorka pochází právě z Holandska a studuje právě na jedné z nejprogresivnějších designérských škol současnosti. Vždyť právě zde se mimojiné v devadesátých letech odehrála designová revoluce jménem Droog, která spustila mohutnou vlnu tvorby jiného designu, takového, který není určen jen ke své primární funkci. Nyní se plnohodnotným výtvarným médiem stává i obuv, která též neslouží jen k nošení.
V kolekci, která vznikla v rámci studijního programu Man and identity (Člověk a indentita), se designérka dotkla v modě tabu témat jako jsou zranění nebo fyzické nedostatky a spojila tak dva zcela odlišné světy. Odpor vůči nemocnicím, zažitý strach z obvazů, bandáží a jakási jejich destruktivní estetika se zde setkávají s elegantními a sexuálními linkami dámských střevíčků, které na stranu druhou miluje snad každý.
Šest typů obuvy variuje tradiční druhy dámských bot. Od jehel až po vysoké kozačky na podpatku. Tentokrát však bez nejmenších známek luxusních materiálů a elegance haute coutere. Všechny boty jsou vyrobeny ze zdravotnických potřeb. Bandáže, obvazy, dlahy a náplasti se stávají drahou kůží, vybranými látkami. Nemocniční sponky pak zase zlacenými přeskami. Například vysoká kozačka až nad koleno dostává podobu funkčí protézy či elegantní nízké boty se stávají precizně zafáčovanou nohou. Vysoké a krásné je náhle nízkým a odporným a naopak. Vzniklo dílo plné protikladů a nejistoty, v kterém se nám zcela zamlžují rozdíly mezi zraněnou nohou vojáka a elegancí dlouhonohé dámy.