Various: Co je to vlastně to cvrčkovo rádio

(adam štěch) I přes nekompromisní nástup nových technologií v oblasti audio techniky a chytání rádiových vln přes internet zůstává klasický radiopřijímač stále oblíbenou nostalgickou libůstkou, díky které si můžeme kdekoliv vychutnat nejen Rybovu Mši vánoční. Nejprogresivnější současný design rádií pak nabízí i pole pro konceptuální komentář spotřebních technologií.

Čtyři níže uvedená rádia, která jsem vybral jako důkaz výše uvedeného, pracují s novými přístupy. Používají nové materiály nebo funkce, kterými komentují formu či vlastnosti rádia samotného. Stranou přitom nezůstává ani tradiční materiál k výrobě rádií – dřevo.

Právě o nové funkční a estetické vlastnosti rádia s použitím dřeva se pokusil ve své realizaci rádia Magno personal wooden indonéský designér Singgih S. Kartono. Tvůrce, který se snaží o spirituální spojení technologie a přírodních sil své země, vytvořil rádio ve spolupráci s lokálními výrobci na ostrově Jáva. Přijímač je vyroben z několika druhů dřev. Mahagon, eben a borovice z lesů ostrova se proměňuje v čistou formu využívající jejich estetických kvalit a ducha prastarých národů a designérových dávných předků. Produkt je nyní nominován na cenu Brit Insurance Design Award.

Elise Berthier naopak používá zcela nový materiál v tomto odvětví. Přijímač, který navrhl pro label Lennox, minimalisticky obalil molitanem černé či červené barvy. Přístroj pak získává novou formální i funkční kvalitu. Jakoby odolný vůči otřesům a ideální pro outdoor v přírodě však stále zůstává luxusním domácím miláčkem.

Australský designérský pár Daniel To a Emma Aiston, který po dokončení University of South Australia v roce 2007 působil několik měsíců i v Londýně, kde mimo jiné pracoval například pro Thorstena Van Eltena, a nyní působí v Adelaide, debutoval kolekcí produktů Shapes, ve které naleznete i jejich abstraktní stejnojmenné rádio. Kolekce Shape je založena na použití stejných tvarů. V každém předmětu se objevují v určité kompozici základní geometrické obrazce, kruh, čtverec, trojúhelník a pětiúhelník. Rádio je bílou plastovou krabičkou s modrým kruhem a pětiúhelníkem reproduktorů, základním jedním čtvercovým tlačítkem a malým trojúhelníčkem ručičky ladítka. Spotřební produkt nabývá kvalit obrazů Kazimira Maleviče či spiše Maxe Billa.

Zcela konceptuální přístup k rádiu zaujal Mikael Silvanto, který vytvořil přijímač 08 v rámci svého studia na Royal College of Art pod vedením Rona Arada a kurzů Sama Hechta z Industrial Facillity. Rádio svým tvarem připomene možná ipod nainstalovaný na speciálním pravítku. Pravítkem je ale zvětšený tuner, na němž jsou vyznačeny frekvence. Autor tak zcela otáčí funkci dvou komponentů, samotného těla rádia a ladítka. Místo pohybující se ručičky se pohybuje celé rádio po vlnách FM. Tvůrce se zamýšlí nad absurdním použitím některých součástek, jejich funkcí a jejich vzájemných záměn.

Díky těmto ale i mnoha dalším podobným realizacím získává rádio zvláštní status v rámci designu elektronických spotřebičů, jejichž design se dnes spíše odvíjí z potřeby minimalistické účelnosti, přesnosti a technologické dokonalosti, které je odrazem. Obyčejné rádio tak díky své jednoduchosti a minimalizovaným technologiím otevírá i zcela nové směry v designu elektroniky vůbec.

< zpět