Jakub Polanka: Hledání harmonie mezi kontrasty

(jiří macek) Diplomová práce Jakuba Polanky na pražské VŠUP přinesla nejen zajímavou kolekci oblečení na téma harmonie mezi kontrasty, ale i neméně zajímavý a osobní text o smyslu módy.

„Tato kolekce vznikla z důvodu, že by mi chyběla v živote, jako puzzle v úsměvu téměř složeného obrazu Mony Lisy. Ale především, proto, že doufám, že alespoň jedné ženě, nějaký kus dodá sílu a nebo ji potěší. Pokud jedné, jen na chvíli, dodám pocit výjimečnosti, pak tak moje sochařina, kuchyně i návrhařina má smysl,“ říká o kolekci v závěru textu své diplomové práce jeden z nejvýraznějších módních návrhářů nejmladší generace, mimo jiné v loňském roce nominovaný na Objev roku Czech Grand Design. V Čechách se příliš neukazuje. Již několik let žije ve Francii, kde studoval na Institutu Francois de la Mode a posléze pracoval například ve studiu Philippa Starcka. V současnosti působí v trend studiu Peclers, jehož práci popisuje v diplomové práci slovy: „V České republice jistě nikdo nechápe a většinou netuší, že existují tyto ateliéry, které studují kulturu, filosofii, politiku a samozřejmě módu a jiné. Poté z těchto studií a závěrů vydávají katalogy s předpoklady a návody, jaký trend je příští sezónu a jak jej nosit, jaké materiály budou aktuální a jaké zpracování, jaké formy a dokonce jaké dívky - to vše i na několik let dopředu. Podle jejich témat dělám výzkumy a hledám fotografie, které by mohly to či ono téma nejpřesněji ilustrovat a samozřejmě navrhuji od siluety až po poslední knoflíček vše v mém tématu. V tomto studiu je cca čtyřicet žen a způsob práce je zcela jiný, než jsem byl doposud zvyklý. Přesto, že jsem pochopil systém vývoje trendů a jeho předvídatelnost, věřím, že i tak nenásleduji slepě trend (spíše se snažím jít záměrně proti).“

Jednotlivé modely kolekce na téma harmonie mezi kontrasty se jen neznatelně liší, jako by jedna vycházela z druhé, střihem, barvou, gestem, any nakonec překvapily celou škálou výrazů. Jakub Polanka celý proces připodobňuje k sochání, kdy se z kamene postupně vyloupává tvar, ale může jít také o zrání, kdy jedna věc vyvolává druhou a dorůstá. Je fascinující se kolekcí probírat, rozeznávat ty nepatrné detaily změny. Procházíte krajinou, nebo žijete dlouho na jednom místě a naučíte se znát, každou změnu ve větvích stromů. Vyloupáváte čas.

„Již několik let hledám, jaký přístup k práci nejvíce naplňuje mé představy o tom, jak tvořit. Následným zkoumáním již vytvořených oděvních kolekcí, při němž často analyzuji svou i několik let starou práci, jsem zjistil, že jakékoli dílo tvořené emocemi je příliš hysterické, tvořené logikou je hloupě čitelné, jen dílo, které vznikne “s výdechem”, je díky své upřímnosti schopno dotknout se naší duše. Díky tomu, že tvořím často intuitivně, následuji většinou podstatu sebe sama.“

„Ka’i čikudžo’ - tvář květiny, povaha bambusu. To je představa ženy, vybavené velkou silou charakteru (odkaz na bambus, který je dřevem extrémně pevným a trvanlivým), která se proto nezříká své ženskosti (odkaz na krásu květiny). Dvě věci, které se přece k sobě hodí, ale které mnoho mužů těžko chápe. Ka’i čikudžo’ vlastně ani tak nezobrazuje výjimku, ale naopak
popisuje víceméně většinu žen. Právě tato žena je jádrem a základem všeho, její kouzlo a vlastně jakýsi sen o ženě je důležitý stejně, jako materiál a konstrukce. Proto by módní tvůrce, či značka, měly nabízet nejen produkt, ale především filosofii s touto značkou, či výrobkem spojenou. Nikoliv kus sešité látky, ale způsob jakým je podán a jaký názor, či iluzi nám presentuje - to jsou důležité mezníky, kdy se z produktu stává umění, nebo spíše poezie.“

„Věřím, že věci, které jsou již ve své esenci vytvořeny bez snahy manipulace, jsou častokrát i nadčasovější. A zde narážíme na další zapeklitou situaci, neboť móda je tvořena pro zákazníka a nikoli pro tvůrce, avšak v mém případě tvorba slouží i jako psychoanalýza. Tím nechci říci, že budete číst v mých oděvech něco o tom, co jsem měl k snídani a že mne trápí nějaký vztah, ale pravděpodobně, pokud se hlouběji zadíváte a pokusíte se o analýzu, tak objevíte určité spojitosti s tím, jak hledám vyváženost mezi “brněním a aurou”. Snad právě
proto, že nevím, jak moc se chránit, či citově otevřít. Vznikají tak oděvy, jak architektonické, tak efemérní. Možná, právě proto, že jsem spíše komunikativní samotář, tak i outfity a dívky v nich působí lehce osamoceně, ač jsou součástí nějaké skupiny. A snad, právě proto, že hledám vyrovnání se sám se sebou, snad právě proto i téma hledání harmonie.“

Celý text diplomové práce si můžete přečíst na blog.olo-dressing.cz.

< zpět