Gehry Partners & LLP: Třiadvacetimetrová

(jiří macek) V jedné z kancelářských budov nedaleko tokijské třídy Otomosanda jsme našli laťkovou lavičku a nemohli se od ní odtrhnout. Organická lavička Tokyo Bench představená v rámci tokijského design weeku by klidně mohla být domem i obytnou krajinou.

Na začátku Craig Webb několika čarami načrtnul vzdušnou motanici. Vlastě víc motanic. Miniaturní model pak určil možnou podobu. Fyzický miniaturní model se následně převedl do počítačového 3D modelu, aby se proměnil v testovací modul hledající ideální tvar i konstrukci, pro jejíž řešení se stala inspirací stavba těl ještěrů i lidského těla. Konstrukci pak k realitě přivedl architekt a umělec Tomas Osinski dlouhá léta pracující na podobných projektech ale z oblasti architektury ve studiu Franka Gehryho. Muž, který je mimo jiné autorem fontány A Rose for Lilly v Disney Music Hall, byl tím, který následně imaginární organickou krajinu proměnil ve skutečnou lavičku. Proces, ve kterém se moderní technologické postupy navrhování architektury a designu prolínaly s tradičním řemeslem, nekončil ani při samotném umístění a stavbě lavičky. Třidvacet metrů je třiadvacet metrů. Najít ideální umístění chvilku trvalo a zen v tom rozhodně nehrál žádnou roli. Přesto.

Mramorové atrium s dřevěnou lavičkou je jako výhled do strže. Kolik metrů je nad vámi jako bylo i pod vámi. Je jich opravdu hodně. V tom tichu máte pocit, že kolem vás tečou řeky. Díváte se do ulice a její tlumený šepot je příbojem. Na lavičce jste ale v bezpečí. Sedíte na kraji mýtiny chráněné elfy. Ti zdejší měli parádní uniformy a tiše přihlíželi naší radosti. Když knoflík kabátu propadl lamelovou konstrukcí, zjevili se nečekaně, měli tváře japonských dívek a jemně knoflík z tůně vylovili. Arigato.

Obyčejná lavička, řekli byste.

< zpět