Design Tide Tokyo: Japanese Whisper II

(jiří macek) Výstava designérských prací z celého světa Design Tide probíká v rámci tokijského Designer´s Weeku paralelně se 100% designem. Na počet účastníků i plochu je sice mnohem menší, ale na silné momenty v ní není nouze.

Srdce akce, která jinak probíhá po celém městě, je výstava Design Tide, která se letos konala v konferenčních sálech Tokyo Midtown Hall. Kongresové centrum se však pro ten účel změnilo k nepoznání a tak jste po vystání fronty, která zajišťovala návštěvníkům výstavy dostatek prostoru na prohlížení expozic, prošli sférickým koridorem vytvořeným prosvícenými rozstříhanými proužky látky do světa takřka divadelně uspořádaného. V modulech připomínajících spíš sférické plástve kybernetických včel jste na ploše cca 2x2 metry mohli potkat celé spektrum současného designu navržených většinou nejmladší generací japonských designérů – od oděvních experimentů a konceptů uměleckého řádu přes komody a židle až po bonsaje, hračky nebo hodiny, ve kterých je čas určován zemskou tížé. Nakonec tady je výběr věcí, které nás nejvíce zaujaly.

Peříčková instalace Kousuka Tsamury celou výstavu otevírala a přestože byla spíš artistní hrou s formou přelévající se z lampy do oblečení či nadýchaného oblaku, nehmotný Final Home, jak se instalace jmenovala, v tmavém prostoru výstavy skvěle rozehrával téma nekonečnosti a ta jakoby byla na výstavě všudypřítomná. Hodiny se tiše pohybovaly, lavičky se měnily v domy a minulost se stávala budoucností.

Hodiny, ve kterých hraje základní roli zemské jádro, navrhl Retz Yoshimoto. Vypadají jako obyčejný válec - nemají ručičky, ani netikají. Že jde o hodiny, připomínají jen číslice po obvodu kruhu. Přesto je v nich zachycen čas i pohyb. Jejich základem je zemská gravitace, která v součinnosti s hodinovým strojkem řídí pomalý valivý pohyb hodin. Hodiny tak vlastně permanentně putují a čas díky gravitaci naleznete vždy na nejnižší bodě kruhu. Když se pokusíte s hodinami jen tak koulet po stole, vždy se vám neomylně vracejí do jediné polohy, jsou pánem svého času a to budí důvěru.

Možná méně zázračná, přesto podobně silná ve své jednoduchosti byla i kolekce Trestle od švédského studia TAF (Gabriella Gustaffson, Mattias Stahlborn), pro skvělý japonský koncept store Cibone, ve kterém naleznete výběr toho nejprogresivnějšího ze současné produkce nábytku z celého světa, od Moooi, přes Maartena Baase, Piet Hein Eeka a Mabeo až třeba k Nendo, a spousta věcí je navíc realizována přímo pro Cibone. Tak je tomu i u kolekce laviček Trestle, která byla jedním z projektů, s kterými se obchod – galerie s pověstí tokijského Mosse - na výstavě Design Tide představil. Tedy kolekce laviček, spíš kolekce prvků, které jsou rozvíjeny do podoby laviček, úložného systému, věšáků, či stolů. Jejich tvar vychází z jednoduché konstrukce stavebních koz, které se liší jen svou výškou a barevností. Teprve jejich kombinací vznikají jednotlivé kusy nábytku, které mohou vyústit třeba v policovou stěnu nebo třeba i domácí divadlo. Představte si jich plný sál, je jako geometrická krajina, jejíž účel musíte teprve objevit.

Na vlně jednoduchých dřevěných konstrukcí jsme v Design Tide pak nalezli hned několik prezentací. Úložný systém Pile pro Isolation Unit od Teruhiro Yanagihary nebyl vlastně ničím jiným než šuplíkovou kostrou bez šuplíků, rastrem nízkých úložných prostor uspořádaných do různě vysokých a různě širokých otevřených komod, přesto byly tyto kabriolety mezi skříňkami něčím, jak jsem zjistil, po čem jsem už dlouho toužil. Němým pořadatelem tiskovin, papírů, košil a triček, které se nikdy nepřestanou vrstvit.

S ještě zajímavějšími konstrukcemi základních kusů nábytku pak přišli i Tomás Alonso, Yael Mer a Shay Alkalay z volného londýnského uskupení OKAYstudio, o kterém psal minulý měsíc Adam Štěch.
Tomás v Tokyu představil svítidla Mr. Light, které by klidně mohla být rákosem, židle, které jsou vlastně jen opěrátky, a podmanivý stůl. Všechny tři kusy nábytku spojovalo stejné řešení opěrného systému, který jakoby skutečně jen věci podpíral. Jednoduchá hra s dřevěnými linkami a plochami by klidně mohla být dílem duchovního vůdce minimalismu Jaspera Morrisona, v Tokyu však měla daleko blíž japonské tradici.
Podobně japonsky působila i lavička našich velkých oblíbenců Shay Alkalaye a Yael Mer pracujích pod značkou Raw-Edges. Lavička á la lodička měla v sobě tolik japonského, že by se v ní klidně dalo žít, stačilo se jen přesunout do zahrad. Krása.

Kromě instalací v sálech Tokyo Midtown Hall byly součástí Design Tide prezentace řady obchodů nebo výstavy, o kterých jsme již psali – Second Nature, Spain Emotion či Tokyo Bench. Hodně objevnou byla pro nás i aukce japonského designu 20. století, ke které se asi budeme ještě muset vrátit. Více na www.designtide.jp.

< zpět