(jiří macek) Výlety Daniela Liebeskinda mimo prostor architektury se dějí sporadicky, ale vždy vždy nás ubezpečí, že hranice architeklury neexistují. Minulý rok představil v milánském showroomu Saway & Moroni kávový servis co by urbanistickou studii města, letos křeslo a stůl Torq inspirované Leonardem da Vincim.
Konkrétní inspirací mu prý byla Leonardova slavná studie lidské postavy v kruzích a čtverci. “Torq – křeslo a stůl – přinášejí nové pozice těla do nového současného prostředí,” vysvětluje Daniel Liebeskind podstatu struktury geometrických vzájemně působících linek. Jejich funkci převzala trubková ocel, které nesmrtelný pomník postavil Bauhaus. Aby Daniel Liebskind ještě více posílil nevšední hru kruhu a čtverce, kombinuje je I v profilu trubek. Zajímavý je také vztah mezi podpůrnou konstrukcí a vlastním sedákem či deskou stolu, které se ve výsledné struktuře jeví téměř nenápadně a tím na první pohled skrývají vtělenou funkci. Silným designérským konceptem tak Daniel Liebseknid podobně jako v architektuře potvrzuje právo na život nových vlastních výkladů starých situací a zadání, které často jen automaticky naplňujeme estetickýmivariantami stále stejných forem. Možnosti cest jsou však mnohem bohatší. Na začátku přece není nikdy židle, ale hledání vlastního místa v prostoru. Daniel Liebeskind jej obsazuje expresivními liniemi a otázkami po hmotě, objemu a lidském těle.