Výstava svítidel Antonína Hepnara byla určitě jednou z událostí pražského Designbloku. Svítidla z let 1950 - 1990 jejich autor už sám málem vyhodil jako nepotřebné staré krámy, kdyby je Okolo nezahlédl a nevytvořilo z nich výstavu, na kterou navíc v Superstudiu čekalo místo jak pro výstavu připravené.
Okolo: „Design svítidel v jakékoliv podobě, stolní, stojací, nástěnné či stropní byl v dosavadní tvorbě Antonína Hepnara jeho základním tvůrčím pilířem. Milovník dřeva a jasných soustružených tvarů působí v oblasti užitého umění již od poloviny padesátých let, kdy dokončil v roce 1953 svá studia na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Antonín Hepnar patří k těm designérům, kteří se během své celoživotní tvorby nemuseli opírat o chabé možnosti průmyslové produkce, které zde za minulého režimu panovaly. Naopak, jeho tvůrčí moto založené především na rukodělné práci se dřevem a také neméně důležité dílenské zázemí, mu dovolilo často experimentovat a vytvářet unikátní interiérové produkty, jejichž výtvarné, ale i výrobní kvality neměly ve své době obdoby. Autor se kromě tvorby svícnů, mís, ale i volných plastik rozhodl již v počátcích své tvorby, že právě svítidla budou hrát v jeho díle nezastupitelnou roli. Lampy, které většinou produkoval v omezených malosériových edicích prodávaných výhradně v obchodě Dílo, tak dnes patří mezi výjimečné artefakty dokumentující odvětví ručně vyráběného autorského designu v období totality.
Všechny vystavené světelné objekty pracují vždy se základními tvarovými archetypy a stávají se tak až překvapivě nadčasovými. Soustružené rotační tvary přímo vybízely svého tvůrce k jejich užití v designu svítidel. Kombinace s kovem, sklem a dalšími materiály nechala vzniknout kompaktnímu souboru osvětlovadel, které ukazují autorův vývoj během třiceti let intenzívní práce. Jeho prvotiny vytvořené ještě za studií ukazují vliv poválečného dekorativně-organického stylu, který je však přetransformován do osobní a precizní rukodělné práce. Období sedmdesátých let pak pro Hepnarova svítidla znamená dobu čistých jednoduchých elementárních tvarů, které jsou někdy více či méně ovlivněny dekorativní stránkou, s kterou se autor mimo jiné setkával při zařizování či restaurování starobylých interiérů. Specifickým Hepnarovým tvarem se také stává symbol kruhu, který používá na své charakteristické nástěnné intimní lampy vytvářející díky svému soustruženému povrchu nečekané světelné efekty. Během osmdesátých let se designér pouští do nových experimentů, především s halogenovým světlem. Výsledkem jsou nečekané designy kombinující nastupující high-tech estetiku s precizním řemeslem. Výstava pak může symbolicky končit lapidárním stolním svítidlem ve tvaru čisté rakety, která v roce 1991 dostala cenu za Dobrý design. Její esenciální forma je nadčasovým svědectvím o aktuálnosti celé tvorby tohoto významného českého designéra a umělce.“
www.okoloweb.cz