Autoban: Vypravěči příběhů z Galaty

(jiří macek) Jako exotickou reakcí na legendární Artyčok dánského designéra Poula Henningsena můžeme vnímat Magnolii tureckých designérů Autoban. Jejich Pavouk a Chobotnice evokují pro změnu Hvězdné války.

Když Seyhan Ozdemir a Sefer Caglar v roce 2003 v Istanbulu založili designérské studio Autoban, měli za sebou již několik realizací jak v oblasti designu, tak zejména interiéru. Razantní vývoj však přišel až s Autobanem.
Za svou první společnou kolekci nábytku získávají v roce 2004 od magazínu Wallpaper ocenění Best Young Designers. O rok později bodují svou expozicí na londýnském 100% designu pro změnu u dalšího vlivného designového časopisu - u Blueprintu, a v roce 2006 se opět u Wallpaperu dočká pozornosti jejich interiérová realizace, když istanbulská restaurace Muzedechanga získá titul Best restaurant 2006. Jejich rozšiřující se portfiolio neujde pozornosti progresivní portugalské značce De La Espada, s kterou ji hned na první pohled spojuje vášeň pro tradiční řemeslnou výrobu a přírodní materiály. Pod křídly De La Espada tak v roce 2007 vzniká samostatná značka Autoban, která vybrané kusy vyrábí a distribuuje po celém světě. Propojují se dva skvělé příběhy.

Jeden příběh vypráví o mladých tureckých designérech, kteří z istambulské bohémské čtvrti Galata a s estetikou evokující 50. léta začínají ovlivňovat současnou tvář designu. A druhý o firmě De La Espada, která prostřednictvím mateřské značky i nově budovaných labelů Atlantico, Autoban či Matthew Hilton range dává docela nový rozměr tradiční výrobě nábytku. Značku De La Espada založili v roce 1993 Luis De Oliveira a Fatima De La Espada. Původně z portugalského Porta a španělského Madridu otevírají v roce 1996 v Londýně svůj první vlajkový obchod. Produkce značky De La Espada je od počátku postavena na obdivu k velkým architektům 50. let a řemeslných základech tradičních portugalských řemesel a metod, které rozvíjejí pomocí současného designu. Firma se tak stává jednou z nových značek, které v posledních deseti letech zcela mění nábytkářské normy výrobní i estetické.

Kolekci labelu Atlantico jsme nakousli již předevčírem sedacím nábytkem japonských Leif.designpark, z katalogu Autoban vytahujeme pro změnu svítidla. Je při nich nejlépe vidět, a zároveň si na nich můžete všimnout všeho, co mají Autoban rádi, a proč se o nich tolik mluví: Jednoduše zpracované základní materiály, tradiční tvarosloví, které vychází z řemeslné výroby, a příběhy.

Okvětní lístky Magnolie podobně jako lístky Henningsenova Artyčoku zamezují přímému oslnění žárovkou, nejsou sice tak rafinovaně domyšlené a konstruované, ale o to větší si sebou nesou poetiku. Jakoby byly krmítkem motýlů, plošinou, na které mohou bezpečně přistávat a tiše mávat křídly. Estetika Magnolie stejně jako metrového překližkového svítidla Big nás zavádí do 50. a 60. let, zvlášť Big jakoby vypadl z dobových interiérů, nijak to však neubírá na jejich originalitě. Magnolie zase připomíná organické tvarování Frederika Kieslera, a ještě zřetelněji Eero Saarinena či Alvara Aalta.
I nástěnné svítidlo Spider i stropní Octopus mají nádech minulosti ponorek. Technologická nostalgie svítidla připomínajícího chobotnici stejně jako mořskou minu nám nechává proběhnou všechny kultovní sci-fi, na které si vzpomenete. A ještě navíc nás zavede do vlastní garáže - jako bychom si chobotnici svařili sami. „Každá jejich část je částí příběhu,“ tvrdí Autoban. Ten, který vyprávějí svým designem na březích Bosporu, je jedním z nejzajímavějších v současném světě interiérového designu.

Značku De La Espada zastupuje v Čechách Konsepti.

< zpět