Georges Jouvé: Oblíbenec pařížských dekoratérů

(adam štěch) O zapojení keramiky do širšího kontextu designové tvorby se zásadním způsobem zasloužil Georges Jouvé, který kromě tradiční tvorby samotné keramiky, vytvořil nespočet návrhů kombinující nábytek či osvětlení s keramickými komponenty. Jeho portrétem uzavíráme seriál o francouzské keramice 50.let, která se dnes tak aktuálně dostává znovu do centra pozornosti..

Georges Jouvé (1910 – 1964), který se stal vedle Jeana Royera, Jacquese Adneta nebo Raphaela, jedním z nejpodnětnějších dekoratérů formujících francouzský styl padesátých let, vystudoval ještě před druhou světovou válkou Ecole Boulle a později navštěvoval slavné malířské kurzy Julien v Paříži. Ale paradoxně je to právě malířská složka, jenž je v jeho keramickém díle značně redukována.

Jouvého vždy zajímal spíše čistý tvar a keramika jako nepodceňovaný materiál pro tvorbu nejrůznějších dekorativních i funkčních předmětů. Designér se v poválečné době stal oblíbeným spolupracovníkem významných pařížských dekorátérů, s kterými vyvinul unikátní symbiózu nábytkového a keramického designu.

Během padesátých let vystavoval tvůrce téměř po celém světě a ve Francii zase vyvíjel specifickou tvarovou řeč, jenž těsně korespondovala s tehdejší volnou uměleckou tvorbou. I když je Jouvé především designér, můžeme ho dnes stavit vedle taková jména, jako byli sochaři Henri Etienne-Martin, Francois Stahly nebo renesanční tvůrce André Bloc. I proto jsou jeho díla dnes vysoce ceněna a považována za předchůdce současného fenoménu jménem “design-art”.

Byl to předevčím významný designér Mathieau Mategot, který s Jouvém navázal spolupráci hned na několika projektech. Oběma tvůrcům se podařila pozoruhodná symbióza odlišných materiálů i tvarů. Mategot, pracující především v plechem a ocelovými dráty musel být doslova nadšen organickým tvaroslovým Jouvého keramiky, když jí například zapojil jako hlavní součást jejich společného stojacího popelníku. Subtilní Mategotova konstrukce stojánku nese biomorfní keramický popelník. Až neskutečně se zde spojila vzdušnost a lehkost drátů se zemitým a sochařským charakterem mistrovy keramiky.

Oba designéři společně pracovali I na celkovém interiéru kavárny Le Pigalle v Paříži, pro nějž vytvořili sérii patnácti nápadných stojacích kovových lamp. Každá z nich nese Jouvého tři černé vázy s barevnými vnitřky, které jsou umístěny v kruhových obručích pod samotnými svítidly. Do dnešních dnů se po zníčení původního interiéru zachovalo méně jak pět exemplářů tohoto unikátního interiérového objektu, který patří mezi sběratelské libůstky.

Jouvé navrhoval ale také skulpturální keramické podstavce lamp či celé stoly, jejichž desky tvořily často jen černé glazované dlaždice. V padesátých letech až neuvěřitelná tvarová úspornost, kterou můžeme vidět i na některých Jouvého vázách.

Tvorbou Georgese Jouvého uzavíráme krátkou exkurzi do světa francouzské poválečné keramiky, která i dnes působí stále velmi aktuálně. Módní návrhář Raf Simons to pro značku Jil Sander vystihl zcela přesně.

< zpět