Andreas Kriegenburg: Zřítelnicí oka do nových světů

(jana zielinski) Potřebujeme vstupy do jiných světů. Naše hlavy i srdce potřebují zůstat otevřené a zážitek může začít. Obrovská betonová skruž a v ní magická zeměkoule, kde už nic není tak, jak bývalo. Tak začal Pražský divadelní festival německého jazyka, v jehož rámci byl uveden Proces Franze Kafky v režii a scénografii Andrease Kriegenburga.

Andreas Kriegenburg mě už jednou absolutně dostal, a to když před lety uvedl v rámci téhož festivalu hru Marie Magdaléna. Trvala tři hodiny, hráli jí Švýcaři, samozřejmě v němčině a já jsem na to šla dobrovolně dvakrát.. Pozoruhodná je totiž nejen jeho režie, v níž herci podávají neuvěřitelné výkony, jsou technicky dokonalí a přitom vás berou za srdce. Dostane vás i svou scénografií, kterou si vždy dělá sám. Snad proto, že se vyučil truhlářem.

Již zmíněná betonová skruž má uvnitř točnu, která je buďto vodorovně, nebo se postupně začne naklánět až je v pravém úhlu k jevišti. Herci visí na židlích připevněných k točně, nebo se někdy pohupují na tyčkách, točna se celá otáčí a herci se v klubíčcích nechávají postrkovat jen mocí gravitační síly. Josef K. je na jevišti nikoliv jednou, ale hned několikrát. Jednou jako dívka, jednou jako starší muž, nebo mladý hezoun. Vždy má ale nezbytný knír a dobře padnoucí oblek. S postavami si hraje světlo, těla jsou součástí scény. To vše ve zřítelnici oka, které hledí do nových světů. Dokonalé.

Více o festivalu na www.designguide.cz

< zpět