Deepdesign: Cesta z města

(jiří macek) Italská Serralunga představila letos dvě novinky od Mattea Bazzicalupa a Raffaelly Mangiarotti z italského studia Deepdesign. Obě se zvláštním a přesto jednoduchým a logickým zůsobem vracejí do minulosti. Díky nim může mít letošní léto zase trochu jiný rozměr.

Když hraje klavír, když stíny v zahradě kreslí vítr a listy stromů, stačí jediný pohled a veškerá vaše minulost se prolne do jediného obrazu. Jen dvakrát se ohlédneš a z obrazu vystupují okamžiky. Kolikrát jste viděli Barcelonu? Zapomenete někdy? Kolikrát jste byli ve vile Tugendhat? Snad za to může právě ona, že křeslo Barcelona Ludwiga Mies van der Roha je navždy spojené ze světlem, zahradou a velkorysostí. Barcelonetta, kterou realizovali Deepdesign pro Serralungu, jakoby dala věci do pohybu a slvný architekt vstupuje do zahrady. Nebojte se o kůži na křesle, je plastem (100% recyklovatelným polyethylenem), který Serralunga tak mistrně ovládá. Jejich nezapomenutelné květníky jsou architekturou, outdoorový sedací nábytek lehkou možností jak se zabydlet v kterémkoliv prostoru.

“Každý rok experimentujeme a hledáme nové cesty v přístupu k věcem,” říká Marco Serralunga. “Náš Sirchester není opakováním něčeho již existujícího, ale něco zcela odlišného. Jde o zcela nový produkt pro zcela odlišné použití v souladů z tradicí.” Přestože slova sedí I na Barcelonettu, hovoří o druhém projektu s deepdesign, o křesle a pohovce Sirchester, které převádějí do venkovního prostoru nadýchané tvarosloví čalounění klasických anglických pohovek a křesel Chesterfield. Oblíbený motiv, s kterými se v minulosti skvěle vyrovnali například Radi designers, když navrhli sedací prvky v podobě čalouněných olejových skvrn oznámkovaných nezbytnými knoflíky. Jak v případě Sirchesteru, tak u stohovatelné Barcelonetty však není nutné obhajovat použití klasických tvarů. Každý den vzniká tolik nových věcí, pro které chybí jakýkoliv důvod vzniku, věcí, které jen zaplňují prostor, věcí bez příběhů a charakteru. Barcolonetta stejně jako pán a paní Chesterovi k nim však rozhodně nepatří. Pokračují v příběhu, který někde započal, jsou jeho brilantními vykladači. Sedíme pod stromem, co víc patří k Mies van den Rohovi, co víc k Barceloně, co víc k domu se zahradou a našim letním touhám. Hraje klavír, stíny kreslí stromy listů. Že jste to už někdy zažili? Obyčejný redesign dalo by se říci. Jistě.

< zpět