(adam štěch) Americký designér Ron Gilad právě vystavuje v nezávislé aukční síni Wright v Chicagu. Tvůrce, který svou tvorbou stojí na velmi křehké hranici mezi nábytkem, objektem a myšlenkou není jen obyčejným zástupcem dnes často prezentovaného design-artu. Ron Gilad je totiž opravdu pravým konceptualistou.
Newyorský tvůrce, který se v roce 1975 narodil v Tel Avivu používá symbiózu mezi uměním a designem velmi rafinovaným způsobem. Jeho výstava u Wrighta se spíše podobá instalacím takových umělců jako jsou Joseph Kosuth nebo Sol LeWitt. Objekt, který je zde reprezentován už jen jako fragment funkčního nábytku či osvětlení zde neslouží k obdivu, ale k velmi sečtělému prozkoumávání prostorových vztahů, situácí a konkrétním myšlenkovým pochodům. Gilad, který není zatížen žádnými současnými evropskými designérsko-uměleckými styly tak vytváří zcela nové, velmi intelektuální pojetí designu, jako čistě uměleckého konceptuálního objektu.
Výstava s názvem Spaces etc./An exercise in utility představuje několik desítek Giladových děl, které více či méně s designem ještě souvisejí. Všechny bez rozdílu však komentují vztahy v architektonickém prostředí a jeho ovlivňování bezprostředního okolí. V mnoha objektech také odkazuje k historii umění. Ať už je to v jeho kubizujících popelníkách které připomínají modernistické domy, v lampách Soldier odkazujících k dadaismu, které též mimo jiné představil na letošním milánském designu weeku v expozici firmy Flos anebo jeho Drawing, v kterých naráží na \"nerealitu\" Magrittových obrazů.
Výstava je rozdělena na tři části. Spaces představují konkrétní architektonické prostory aplikované na konkrétní \"funkční\" objekty. Stoly se stávají prostorovými půdorysy domů, vázy jsou zase komíny. Díla ze skupiny ETC. spojuje pozorování fenoménu, jak současná muzea prezentují umění a jak díky němu upoutávají pozornost společnosti. Zde nalezneme zrcadla ve tvaru cákance nebo konzoli Butler, kterou místo dřevěných nohou nesou nohy lidské. Poslední skupinou jsou Spaces ETC., v které nalezneme delikátně vytvořené minimální objekty vyrobené z mosazi. Narození židle či série Fasád přesně dokumentují charakter této poslední skupiny děl. Jde především o umělé ztvárnění prostorových a časových situací. S designem toho mají tyto objekty už jen velmi málo společného.
Gilad se na své poslední výstavě ukázal opravdu v dobrém světle jako všestranný tvůrce, kterému nedělá problémy řešit \"duchampovská\" témata ani konkrétní funkční aspekty designu. Ty ale dokáže aplikovat do zcela originální formy a téměř odmaterializovaného charakteru, která v současném světě designu-artu a jeho materialistické objektovosti zatím nemá obdoby. Konceptuální design je u Gilada opravdu konceptuálním. Myšlenka je nad vším.
Solder No´s 1 & 2