Lucie Koldová: Inkognito Igloo

(jiří macek) „Myslím, že je to pro děti dost důležité mít svoje útočiště s nějakou skrýší,“ říká Lucie Koldová. Její Igloo navržené pro Process je více než útočištěm, je knihovnou.

Knihy, stejně jako ledové bloky, jsou skvělou tepelnou izolací, ale mnohem zajímavější na Igloo je představa skrýše, a také nerušeného čtení. Teda pokud je dítě knihomol. Možná to ale není jen Igloo pro děti? Tak je pro děti. Proč ses ale rozhodla navrhnout něco pro děti? Čekáš rodinu?
Lucie Koldová: Letos se rodí strašně moc dětí, nějak to téma lítá ve vzduchu. Spousta mých přátel se tenhle rok vdává a žení, chystají rodinu. S firmou Process jsme se společně s ostatními designéry na tomto tématu shodli. A já?? Já rodinu teď rozhodně nečekám, ale doufám, že v budoucnu budu.
Stavěla sis bunkry jako malá?
LK: Bunkry jsem si stavěla - to je jasná věc, bunkr pro mě znamenal soukromí, kam nikdo nesměl. Myslím, že je to pro děti dost důležité mít svoje útočiště s nějakou skrýší. Já si vždycky vlezla pod stůl, ten sem pečlivě obalila dekou a koukala se ven jen malou propálenou dírkou. Byla jsem strašně nadšená, že mě nikdo nevidí a netuší, co tam vyvádím. Prostě inkognito.
Vidíš a já myslel, že jsi hlavně běhala na stadiónech. Prý jsi pořád skvělá atletka. Jaký je třeba tvůj nejdelší skok?.
LK: Můj nejdelší \\\"osobák\\\" je 6 metrů - tenkrát na pražské Dukle na Extralize družstev ČR, ale já byla především trojskokanka. Do 22 let jsem jezdila často na mezistátní utkání, vyhrávala jsem medaile na mistrovství republiky, ale to se moc nepočítá. Bylo to hodně odříkání, každý týden závody, nervy a totální soustředění... člověka to úplně pohltí,
musí se do toho jít naplno. To s uměním nejde absolutně dohromady. U mě i přes velkou lásku k atletice vyhrál design, sport teď dělám pro sebe. Běhám po setmění.

To je dobře, teda, že vyhrál design. Igloo je jednou z novinek, které si svou premiéru odbudou na letošním Designbloku. Těším se.

< zpět